Hodnocení od zákazníků

Rád využívám možnosti ohodnotit služby vašeho kempu. Ubytování jsme letos u vás byli týden. Kemp považuju za jeden z nejlepších na území ČR. Velmi rád a často jej navštěvuju společně s rodinnými příslušníky. Nicméně jisté připomínky a návrhy na zlepšení služeb mám: Především u venkovních i vnitřních umýváren (nikoliv ve sprchách, tam je vše OK) chybí věšáky. Další výhrada spočívá v tom, že není brán zřetel na to, že v kempu bývají často ubytované děti, které přece jenom vyžadují určité ohledy, není tedy příliš vhodné, když i po půlnoci je tolerováno bezohledné totálně nevhodné chování značně podnapilých hulvátů vodáků (kteří se někdy ani neudrží na nohou, padají na stany, které přitom dokonce poškozují - jak tím vystresují spící děti, ani nemluvím), proto bych doporučoval prostory kempu s malými dětmi nějak oddělit od těch "pravosprávných" opilců, na nichž jejich záměr užít si chlastu je od okamžiku jejich vstupu do kempu zřejmý. Pochopitelně v českých poměrech ve vodáckých kempech nelpím na dodržování nočního klidu, je jasné, že to je nedosažitelné, nicméně poznamenávám, že v zahraničí je podobná praxe jako u vás nemyslitelná. A moje poslední výhrada se týká úporného lpění personálu na tykání. Vodáci a horolezci si pochopitelně tykají, ovšem vodáci a horolezci navzájem. Na vodu a na velké hory jezdím téměř 60 roků, znám vodáckou i horolezeckou historii i trendy. Nemám nic proti tomu, když mi vodák nebo horolezec tyká. Ovšem pokud mně dědečkovi nebo babičce ve věku 75 roků tyká obsluhující kempu ze svých 20 roků i tehdy, kdy dotyčná mu jasně dává najevo, že je to nemístné (nesplul s ní žádnou řeku ani nevylezl na Anapurnu), a navíc obsluhující kempu není á priori vodákem z titulu, že je ve vodáckém kempu zaměstnaný. Tedy takové úporné lpění na tykání, navíc ze strany představitele komercionalizace vodáctví, tedy ze strany toho faktoru, který pravé vodáctví fakticky zničil (komercionalizoval), považuji přinejmenším za křečovité a neohleduplné. Myslím si, že když klient (návštěvník) kempu během komunikace s personálem opakovaně setrvává na vykání a dává tak jasně najevo, že si od o dvě generace mladšího člověka tykání nepřeje, mělo by jeho přání být respektováno. O této věci jsme se opakovaně vzájemně bavili i s některými dalšími staršími vodáky a všichni jsme se shodli, že tykání ze strany personálu za daných podmínek je krajně nemístné. S úctou Vlastimil Slanař